Jak lidé reagují na smrt jejich domácího mazlíčka?
V první fázi zažívá většina majitelů šok. Možná se budete divit, ale reakce majitelů na smrt jejich mazlíčka si často nezadá se smrtí člověka. Může to působit na někoho bizarně, ale lidé ho prostě považují za člena rodiny. A jestli jste někdy byli v kafilerii, tak víte, že tam tato zvířata prostě dát nechcete. Takže vám zbývá zvíře buď zakopat doma na zahradě, nebo jít k nám.


Většina majitelů si asi zvíře pohřbí do země ne?
Ano, ale procento do země uložených zvířat velmi rychle klesá, podobně jako je tomu u lidských pohřbů. Zatímco člověka pochopitelně na zahradě nepohřbíte, svého domácího mazlíčka můžete, ale lidé si čím dál více uvědomují problémy s tím spojené. Podle § 2 vyhlášky 82 z roku 2014 o hygienických a veterinárních požadavcích musíte dodržet celou řadu pravidel. Tato vyhláška vám ukládá pohřbít zvíře minimálně 50 centimetrů pod zem s tím, že hrob musí být vzdálen od vašeho domu alespoň 100 metrů a 50 metrů od hranice sousedního pozemku. Zároveň se nesmíte přiblížit blíže nežli na 200 metrů od vodního zdroje. Těžko si někdo bude před výkopem objednávat hydrologa.


Tak zákon je jedna věc, ale myslíte si, že ho všichni znají a dodržují?
Tak samozřejmě jen o té vyhlášce to není. Ale vy byste si zakopal 50 kilogramů vážící zvíře pět metrů od terasy? To mi připadá až morbidní. Chápu majitele velkých zahrad, kteří asi podzemní vodu neřeší, ale existuje řada satelitů, kde mají na zahradě bazén a kolem okrasné keříky. Velká část z těchto majitelů se nechce koupat vedle hrobu. A lidé ze sídlišť a bytů ani tuhle možnost nemají.


Takže za vámi nejezdí jen majetní, kteří už nevědí za co utrácet peníze?
Samozřejmě že ne. Na začátku, v roce 2003, to tak možná bylo, ale dnes nás v regionu mnoho lidí zná a ví, že jsme standardní služba. V Bohunicích je krematorium pro lidi a v Chrlicích pro zvířata.
Žádní zbohatlíci k nám nejezdí, naši potenciální zákazníci jsou všichni majitelé domácích zvířat. I proto se snažíme cenu držet co nejníže, aby tato služba byla dostupná pro všechny, i když náklady na provoz jsou relativně vysoké.
Naší vizí je, že za pár let neskončí žádný domácí mazlíček v kafilerii. Od roku 2003 jsme provedli přes 14 000 kremací a toto číslo rychle roste.


Co mám dělat, když mi zemře domácí zvíře?
Zavolat na naši linku 737 110 790, kde vám poradíme, co podniknout dál. Pokud víte, že vaše zvířátko teprve podstoupí eutanazii, je dobré vědět kdy. Sice to zní trochu krutě, plánovat někomu smrt, ale výrazně to celý proces ulehčí. Můžeme pak zákazníkovi lépe pomoci, domluvit třeba dopředu transport k nám a tak dále.
V těch úplně posledních chvílích byste se měli soustředit na jiné věci, než je logistika. Jakmile je zvíře u nás v chladicím zařízení, domluvíme buď telefonicky, nebo osobně vše důležité, včetně samotného termínu kremace.
Já si pod termínem „kremace zvířat" představuji trochu patos. To mají „pozůstalí" i nějaké proslovy nad rakví, nebo jak to celé vlastně probíhá?
Velmi záleží na osobní preferenci každého. Můžete z celého procesu udělat opravdu velkolepou záležitost, ale vše může proběhnout i čistě „technicky".
Nabízíme možnost rozloučit se s vaším domácím zvířátkem v malé „obřadní síni", kde bude zvíře nachystáno v saténové výstelce ve speciální kartonové rakvi.
Můžete vše sledovat on-line, nechat si udělat fotografie, otisky tlapek, položit květiny do rakve, vybrat urnu s kamínky Swarovski… nebo si prostě necháte bez vaší přítomnosti zvíře zpopelnit, popel uložíme do plastové urny a vy si jej pak rozptýlíte na loučce, kam jste s ním chodili na procházky.
Žádná varianta není ta správná, ani ta špatná. Každý věci vnímáme a cítíme jinak. A to je, řekl bych, v pořádku.


Jaké to je, pracovat v krematoriu?
Zajímavé. To slovo vystihuje asi vše. Je to práce nevšední, a když mi byla nabídnuta, neváhal jsem.
Pokaždé, když někomu dám vizitku, něco firemního podávám na poště, potkám se s kamarády, vedeme dlouhé debaty o mé práci. Když budete, a tím se nechci nikoho dotknout, prodávat prací prostředky, asi nikdo se vás na nic o vaší práci nezeptá. Nicméně práce je to poměrně náročná.
Jsme tak trochu psychologové, k nám lidé přicházejí zlomení a nešťastní, od nás již svým způsobem „kompenzovaní" a v rámci možností šťastní, že už je to za nimi. Často s urnou v náručí zažívají určitou úlevu.

http://krematoriumzvirat.cz