Redakce: Při přípravě rozhovoru jsme slyšeli o tzv. MAPování, to zní jako práce pro geodeta.

Barbora Šopíková: Zkratka MAP znamená Místní akční plánování. Mapujeme potřeby základních škol, mateřských škol a dalších organizací, které se zabývají vzděláváním, ale nikoli ve smyslu tvorby atlasu, ale ve smyslu analýzy daného tématu. Samozřejmě to pro nás není nic nového,  potřeby škol známe, jen je nyní více prohlubujeme, více o nich hovoříme a více analyzujeme.

R: Můžete nám tedy krátce popsat, jak MAP na Otrokovicku probíhá?

BŠ: Komunikací s jednotlivými zainteresovanými skupinami zjišťujeme problémy a potřeby, které chtějí řešit školy, školská zařízení, obce a další organizace v souvislosti se vzděláváním. Když vše dáme do jednoho dokumentu, tak spolu se zapojenými odborníky z těchto organizací určujeme priority, cíle a opatření. Výsledkem by měl být soupis plánovaných samostatných i společných projektů, které jsou pro náš region důležité. Na tyto projekty pak budeme společně hledat finance nebo jinak spolupracovat při jejich realizaci.

R: Vzdělávání se týká velkého množství osob  a organizací. Jak je to zorganizováno?

BŠ: Problematiku vzdělávání jsme rozdělili do prioritních témat, pro která máme samostatné pracovní skupiny. Těmi tématy jsou: čtenářská a matematická gramotnost, předškolní vzdělávání, inkluze, prevence rizikového chování, informační a komunikační technologie a posledním tématem je rozvoj dovedností. Dále máme samostatnou pracovní skupinu, ve které se schází ředitelé škol a školských zařízení včetně jednotlivých zřizovatelů.

R: Ředitelé mají vlastní pracovní skupinu, znamená to, že se do ostatních témat nezapojují?

BŠ: Každá škola mohla do pracovní skupiny nominovat, koho potřebovala. Vzhledem k rozsahu práce by nebylo dobré, aby byla ze školy zapojená pouze paní ředitelka nebo ředitel. Ředitelé se zapojují i do pracovních skupin, ale příležitost spolupracovat s námi dostali i další pedagogičtí pracovníci, kteří tvoří klima školy. Vzhledem k tomu, že pracovní skupiny se velmi často zabývají konkrétními tématy z jednotlivých oblastí, je jejich zapojení velmi přínosné. Ředitelka má nadhled a je rozhodujícím činitelem v tom, kam směřovat svou školu, ale neučí všechny předměty.

R: Jestli tomu správně rozumím, tak projekt je o tom, že se scházíte a tvoříte nějaký dokument, ale nic konkrétního z něj pro školy neplyne.

BŠ: Tento projekt je skutečně nejvíce o tvorbě koncepce. Při tvorbě koncepčních materiálů není nikdy správné, aby ho tvořil sám úředník od stolu, nebo tým, který nemá nic společného se školstvím, mám na mysli různé externí společnosti. Dle mého vznikne vždy  paskvil, který není možné uvést do praxe. Vznik koncepčního materiálu je podmínkou toho, aby následně školy a obce mohly žádat o dotace na konkrétní projekty, které potřebují a jsou realizovatelné v praxi. Na výstavbu, vybavení, vzdělávání pedagogických pracovníků apod. Přesto se nám podařilo do projektu zahrnout konkrétní podporu pro pedagogy ve formě mentoringu.

R: Co je to mentoring a k čemu je dobrý?

BŠ: To je širší výklad. Učitelské povolání je náročné zejména proto, že je to práce s dětmi. Učitelka či učitel předávají žákům určité znalosti. Podílí se také na výchově dětí. V dnešní době je učitel na prvním stupni často tím dospělákem, se kterým jsou děti déle než s vlastními rodiči. Životní styl se za poslední desítky let změnil, změnily se i děti. Ve velké míře mají problémy s chováním. Polovina dětí vyrůstá v neúplných rodinách nebo má rozvedené rodiče. Když k tomu přidáte to, že učitel kvůli těmto vlivům nemusí být vždy úplně v pohodě, můžou nastat situace, kdy je pro něj sdílení problémů a hledání řešení se zkušenější kolegyní mentorkou velmi důležité. Mentoring je forma podpory a poradenství. Takové drobné koučování. A když to uvedu do praxe, za tyto služby by musela škola zaplatit nemalé finanční prostředky.

R: Jak mentoring probíhá?

BŠ: Máme dvě kolegyně, speciální pedagožky. Na základě dohody s jednotlivými školami dojíždějí přímo za pedagogy a projednávají s nimi konkrétní případy. Někdy radí s tím, jak na učení, někdy, jak zvládat chování žáků a někdy také, jak pracovat s rodiči. To je velmi konkrétní podpora pro jednotlivé učitele nebo i pro pedagogický sbor. Záleží na tom, jaké zadání má daná škola.

R: Takto to mají všechny regiony, které MAPují?

BŠ: Myslím, že v tomto jsme na Otrokovicku výjimeční. Je to díky tomu, že jsme v předchozích letech realizovali projekt Zvyšování kvality ve vzdělávání, který se zabýval podporou žáků ohrožených školním neúspěchem. Byl také financován z evropských fondů a byl zaměřený na konkrétní práci se žáky a pouze dílčím produktem byl jednoduchý koncepční dokument. Proto jsme mohli do projektu zařadit i něco navíc, co jiné regiony nemají.

R: Zdá se, že jste v získávání evropských dotací docela úspěšní. Jak to děláte?

BŠ: Kde je vůle, tam je i cesta. Snažíme se hledat zdroje financování, zapojovat zkušené odborníky do tvorby i do realizace projektu a především se snažíme dělat něco nad rámec svých běžných povinností, nad rámec běžné úřednické agendy. Práce vám musí být koníčkem. Úspěchy pak celý tým velmi těší.

R: V tom případě přejeme mnoho úspěchů i do budoucna.

BŠ: Děkujeme   

     Zdroj: Město Otrokovice