Paní senátorko, v horní komoře Parlamentu ČR působíte už dvanáctým rokem. Necítíte už tak zvanou vyhořelost?

„Naopak, právě mě to začíná bavit.“ Mám dobrý pocit, že se mi práce daří, vnímám podporu lidí. Když máte výsledky, chuť a sílu pokračovat, je to velká motivace a je jedno, jestli je to ve sportu, v politice, v pracovním procesu nebo osobním životě.

Podle vašich kritiků jste neviditelná a vaše jméno je v parlamentním zákulisí prý neznámé. Co můžete těmto hlasům vzkázat?

„Jsem přesvědčená, že mám v Senátu velkou úspěšnost. Všechny zákony, na kterých jsem pracovala, byly schváleny. Pokud to protikandidáti neví, nebo nevnímají, tak jen ukazují, že se veřejnému životu nevěnují a na práci senátora nejsou dobře připraveni.“

Často také slýcháme, že za vámi není žádný velký počin, který by si veřejnost uchovala v paměti a řekla: to zařídila Božena Sekaninová.

„Z velkých počinů politiků se často stanou velké průšvihy. A je jedno, jestli jsou to IT zakázky, důchodové pilíře nebo S-karty.“  Existují pouze dva důvody. První je, že politik je neschopný, ale chce si postavit „pomník“. Pak máme megalomanské projekty, kde nejsou peníze na provoz, nedostavěné akvaparky, silnice odnikud nikam, biostatice, které nefungují a mnohamiliónové ztráty. Důvod druhý je tunelování státních peněz. Takových případů je tolik, že se to nedá ani napsat. Je chyba, že jen občas jsou aktéři potrestáni (např. Dalík). Jistě každý chápe, že se ani jedné varianty nechci účastnit.

Když se vy sama podíváte na své působení v Senátu, co jste pro lidi ze svého obvodu nejen za posledních šest let udělala? A můžete být konkrétní…

„Odpověď na tuto otázku je tak obsáhlá, že se nedá shrnout do jedné věty. V Senátu jsem byla zpravodajkou 30 zákonů a navrhovatelkou 18 zákonů! Například zákona o zaměstnanosti, zákoníku práce, zákona o sociálních či zdravotních službách. Aktivně jsem vystupovala proti zavedení takzvaných S-Karet a předložila návrh na jejich zrušení. Podílela jsem se na zrušení druhého pilíře důchodového systému, který vyváděl peníze do soukromých fondů. Zasadila jsem se o odstranění diskriminace pracujících důchodců, kdy si opět mohou odečítat slevu na dani. Aktivně jsem se podílela na potřebném znění loterijního zákona, který umožňuje jednotlivým obcím regulaci hazardu na svém území. Vystupovala jsem proti zrušení kategorie osob zdravotně znevýhodněných. V poslední době jsem bojovala za zvýšení příspěvku na domácí péči o lidi s nejtěžším postižením, či proti diskriminaci při vyplácení příspěvku na mobilitu atd.

Vždy jsem se snažila prospívat regionu, za který jsem byla zvolena. Lidé mají otevřené dveře nejen v mé kanceláři, ale i v Senátu jako instituci. Senátních seminářů či veřejných slyšení se zúčastňují zástupci z našeho regionu. Kromě toho každoročně organizuji v Senátu vernisáže, kde představuji umělce z Prostějovska. Při Krojovaných slavnostech 20. května 2018 ve Valdštejnské zahradě účinkoval folklorní soubor Mánes i s dětským Mánesáčkem. Zahrady byly plné turistů obdivujících nádheru hanáckých krojů a toužících se s Hanáky vyfotografovat. Podobné to bylo 5. července na akci Kulturního léta v Senátu, kdy ve Valdštejnské zahradě vystupoval sedmdesátičlenný dechový soubor z Němčic. Nezapomínám ani na školní mládež – prohlídky Senátu a jeho historických prostor se již zúčastnily desítky nejen prostějovských škol.

Po celou dobu jsem byla nápomocna obcím při hledání alternativních finančních zdrojů a snažila se jim pomáhat získávat potřebné informace a rady, kde a jakou formou se mohou o dotace ucházet a čerpat je.

Dlouho také spolupracuji se Sdružením na ochranu nájemníků, zvláště pak v případech bytových družstev. Podílím se na vedení sociálního družstva, zaměstnávajícího výhradně osoby se zdravotním postižením. Dlouhodobě velmi úzce spolupracuji s neziskovým sektorem ve svém volebním obvodu a nejsem lhostejná k existenčním problémům občanů. Pomáhat při jejich řešení znamená hodně práce, ale těší mě, že v regionu mě lidé znají a že se na mě obracejí s důvěrou. Právě ta důvěra zavazuje, tu nemohu a nechci zklamat.“

Poslední roky s sebou přinesly obrovský nárůst nákladů na bydlení. Snad nejhůře se dotýká lidí, kteří žijí v nájemních bytech a těch, kteří žijí sami. Nájemné šplhá mnohem rychleji, než je růst penzí a levnější byty nejsou k dispozici. Znáte řešení této tíživé situace?
 
Ano, otázky dostupnosti bydlení jsou stále palčivější. Poslední dobou se hodně hovoří o tzv. sociálním bydlení. Raději bych používala označení dostupné bydlení, protože nejen skupina seniorů má problémy s cenou bydlení, ale i mladí lidé, maminky s dětmi, nízkopříjmové skupiny obyvatel.  Bydlení za tržní ceny je pro ně v podstatě nedostupné. A jiné možnosti? Například v Prostějově je  zhruba 350 míst v domech s pečovatelskou službou, které jsou obsazeny a v evidenci je zhruba dalších žádostí 240 žádostí. Pravidla pro výstavbu sociálních bytů máme, nejsou však dostačující. Domnívám se, že garantem dostupnosti takového bydlení by měly být obce, ale stát je v tom nesmí nechat bez systémové a účinné pomoci. Je také třeba si uvědomit, co je to sociální bydlení. Stát, potažmo obec, by měla povinně stavět levné a dostupné byty a nájemníci by platili nižší, tedy sociální nájemné. Pokud by se jejich situace změnila, řešili by i bydlení jiným způsobem. Vidím velký potenciál i našeho města, aby v této oblasti zvýšilo svou aktivitu, směrovanou jinak, než je komunitní dům na Sušilově ulici. V každém případě by obec měla svým občanům pomoci v tom, aby poslední roky svého života prožili důstojně. Budu podporovat výstavbu startovacích  bytů pro mladé, ale i výstavbu sociálního a družstevního bydlení.

Co říkáte debatě o znovuzavedení poplatků za pobyt v nemocnici a u lékaře?

„Do zdravotnictví stále více proniká nutnost platby od pacienta. Přitom si hrajeme na „bezplatné“ zdravotnictví. Poplatky, to bylo první veřejné a státem organizované zlo ve zdravotnictví. Myslíte, že ve třetím tisíciletí je bílá plomba luxusem? Pokud ne, tak proč je ze zdravotního pojištění hrazen jen amalgám? Nerada bych se dožila toho, kdy létáme na Měsíc a přitom nám veřejný systém poskytne zdarma jen odvar z babského ucha. Abych to ale ukázala v souvislostech. Mnoho lidí obdivuje západní systém. Z veřejných zdrojů se však můžeme dočíst, že například v USA nemá zdravotní pojištění celých 24% obyvatel! Zatím jsme na tom tady ještě dobře. Zatím.“

V současnosti jsou penze na hranici 40 % průměrné hrubé mzdy. To je nejhorší stav od roku 1989 a prognózy nejsou příznivé. Co vy na to?

„Možná si ze školy pamatujete Nerudovu báseň Dědova mísa. Vnuk říká svému otci: "Až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá!". Jan Neruda zcela přesně popsal situaci. Mladí se mají učit a připravovat na život, střední generace vydělává a nejstarší lidé mají doslova nárok na to, aby se o ně mladší a produktivní postarali. Nejsme vlčí smečka. Mladé generaci musíme dopřát vše, aby v současném světě uspěla. Ale také jí musíme stále vštěpovat, že svůj dluh budou jednou vracet. Důchod není charita, ale poděkování za celoživotní práci Z tohoto pohledu považuji výši důchodu v naší zemi za selhání společnosti.“

Jak byste charakterizovala velmi ostrou a hlavně rozsáhlou konkurenci svých protikandidátů? A jak moc těžké bude vrátit se zpět do Senátu ČR?

„V minulých volbách jsem musela vydržet velmi nechutnou kampaň vůči mé osobě, takže letos mě nemůže už nic překvapit. Osobně sázím na slušnou kampaň a věřím, že to voliči ocení. Trochu mě mrzí, když někteří kandidáti nemají lidem co nabídnout, proto se opírají o jednoduchá a podbízivá řešení, ale o reálných problémech ve skutečnosti nic neví. Faktem však je, že noví neznámí kandidáti mají nespornou výhodu. Mohou slíbit cokoliv a nikdo si jejich skutečné názory a činy nemá možnost ověřit. Právě proto se pak někdy voliči diví, koho si to vlastně zvolili.“

V posledních dnech rozvířila názorovou hladinu v Česku otázka, zda přijmout či nikoli syrské sirotky.  Co si o tom myslíte vy?

„Vaše otázka je zdánlivě jednoduchá, ale musíme se na věc dívat v souvislostech.

1. Naše republika umožnila nový život a domov takřka půl milionu cizinců.

2. Díky programům ministerstva vnitra, zde našli domov například vyvražďované rodiny křesťanů z Barmy. Bez problémů.

3. V Africe i Islámském státu byli a jsou dětští vojáci. Patří k nejbrutálnějším.

4. Německo přiznalo, že mezi migranty je minimálně 8% džihádistů.

5. V Sýrii se situace stabilizuje a islamisté ovládají již jen jednu malou oblast.

Z uvedeného vyplývá, že se nemáme za co stydět. Ale také, že přijímání dospívajících dětí riziko přináší. Ti, co nám něco podobného vnucují, nemají zcela určitě čisté svědomí. Tlak, který na politiky i veřejnost vytvářejí, připomíná pohádku o Smolíčkovi: „Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme“.“