Jakým způsobem by se s dětmi mělo mluvit o jejich minulosti a současné situaci?
Zpočátku to není vůbec jednoduché. Je dobré naučit se s dětmi o jejich původu mluvit, volit správná slova. Vždy je důležité pravdivě to přizpůsobit věku dítěte. Dobrým pomocníkem je třeba fotoalbum, kde dětem ukazujeme: „Tehdy jsme si pro tebe přijeli a byl jsi to nejkrásnější miminko, vybrali jsme si tě" a podobně. Tím se dá pěkně navázat na souvislost, že ještě někde existuje jiná maminka (více na www.dejmedetemrodinu.cz ).
http://www.dejmedetemrodinu.cz/index.php/uvod/video-spot
Se kterými rodiči udržujete kontakty?
Kontakty jsou různé, protože se jedná o děti z různých rodin. Kontakt může být písemný, telefonický i osobní. Zrovna tady Anička s Lukáškem mají písemný kontakt. Jejich tatínek píše pravidelně z výkonu trestu a rád by, abychom děti za ním přivezli. Paní psycholožka ale osobní setkání zatím nedoporučuje. Obě děti málokdy mluví o otci, více je pro ně důležitá matka a rády by se s ní setkaly. Snažili jsme se ji tedy najít přes sociální pracovníky. Dlouho se neozývala, až nyní napsala dětem dopis a poslala svou fotografii. Děti jsou z toho nadšené. Je vidět, že jim máma opravdu chybí, dávají fotce pusinky a píšou jí nádherné dopisy (více na www.hledamerodice.cz ).
Jak kontakt probíhá? Jsou nějaké zásady?
Kontakt musí být pro děti vždy bezpečný. Ideální je, když je dopředu připravený. Měl by probíhat na neutrální půdě, za účasti sociální pracovnice, a hlavně za podpory psychologa. Před prvním osobním kontaktem se připravují pěstouni, rodiče a především děti. Důležitá musí být i snaha ze strany rodičů, jinak to nejde (více na www.css-ostrava.cz).
Při posledním přijetí dětí jsme už od začátku věděli, že jdeme do pěstounské péče za účasti rodičů. S jejich matkou jsme se seznámili při soudním jednání. Říkala, že by chtěla dostávat informace o dětech a že by je chtěla navštěvovat. Zatím se nám však osobní kontakt nezdařil, protože matka dětí zatím není schopna dodržet stanovená pravidla.
https://www.youtube.com/watch?v=cP0cZkf50kQ
Jaké máte zkušenosti se setkáváním s rodiči?
U našeho třináctiletého chlapce začal kontakt tím způsobem, že mu matka poslala dopis a balíček. Reakce byly smíšené. Na jednu stranu měl Pavlík radost a na druhou zase pocit, že jsme mu ten balíček dlouho zatajovali. Rozhodl se, že chce maminku vidět, tak jsme požádali o spolupráci Centrum psychologické pomoci ve Frýdku-Místku (více na www.cepp.cz). První kontakt byl velice napjatý, Pavlík tam šel s jedinou otázkou: Co se stalo, že nemohu žít se svou matkou? Tuto otázku ale nedovedl vyslovit a není jisté, jestli ji vůbec někdy vysloví. On i maminka po celou dobu mlčeli, situaci zachraňovala paní psycholožka a naše album fotek. Každá další schůzka už je o něco lepší, uvolněnější.
Jak děti vnímají vaši roli, když vědí, že mají někde i biologické rodiče?
Mezi námi a biologickými rodiči dětí panuje jakási souhra. Biologickým rodičům se děti rodí z bříška a náhradním rodičům se děti rodí v srdci. Při společném setkání nás nejvíce dojalo, když naše dcera říkala své biologické mamince: „Mamko, to mám prima mamku!"
Soužití ale není vždy idylické, v období puberty se setkáváme také s větami typu: „Ty nejsi moje mamka, taťka" a tak dále.
Je něco, co byste chtěli poradit pěstounům, kteří se na kontakt s rodinou dítěte chystají?
Důležité je, abychom my, náhradní rodiče, byli vyrovnáni s faktem, že se jedná o děti, které se nám nenarodily. Měli bychom s nimi umět mluvit o jejich rodičích. S dětmi přijímáme nejen jejich rodiče, ale i prarodiče a další příbuzné, které potřebují k poznávání své identity.
Nebojte se požádat o pomoc odborníků při přípravě a realizaci kontaktu.
Více informací o pěstounské péči můžete získat na www.pravonadetstvi.cz nebo na Zelené lince 800 888 245.