Jak to počátkem 90. let s vaším nástupem na olomoucký magistrát bylo?

Původně jsem měla nastoupit jako překladatelka a fakturantka do soukromé firmy. Vyžadovalo to ovšem každodenní používání němčiny a já jsem při rozhodování dala přednost pozici asistentky na magistrátu. Tehdy se mé práci ovšem ještě říkalo sekretářka. Bylo to šťastné rozhodnutí, práce mě chytla u srdce a já trávím v sociálních službách už mnoho let. Postupně jsem se dostala k terénní práci, vedoucí oddělení i vedoucí odboru. A dosavadním vrcholem bylo samozřejmě působení jako náměstkyně hejtmana Olomouckého kraje. Měla jsem možnost se podílet na zlepšování kvality služeb pro občany a jsem na to hrdá. Tato práce vykonávaná na nejrůznějších pozicích mě naplňuje.

Co je úkolem odboru, který v současné době řídíte?

Staráme se o občany města od útlého věku až po seniory. Spadají pod nás jediné městské jesle, azylový dům a domov pro ženy a matky s dětmi i jedenadvacet klubů pro seniory. Máme také na starosti agendu bytů zvláštního určení, tedy například bezbariérových obydlí pro občany s tělesným postižením. Řešíme program prevence kriminality a komunitní plánování v našem městě.

Když jste byla členkou městského zastupitelstva, část jste oddávala. Bavilo vás to?

Nebyly to jen klasické svatby, ale také třeba zlaté svatby, vítání občánků a gratulace seniorům, kteří se dožili vysokého věku a slavili jubileum. Moc mě to bavilo. Proto v této práci pokračuji jako předsedkyně komise pro občanské záležitosti Rady města Olomouce. Pracovat s lidmi a pro lidi je radost.

Jak odpočíváte po práci?

Mám tři psy, ráda jezdím na motorce. Stála bych o koně, zatím za nimi jezdím ke své neteři. Miluji vše živé. Zajímám se o historii, hlavně o období 2. světové války, líbí se mi prvorepublikové filmy. Dřív jsem hodně hrála volejbal a cvičila jiu jitsu, jednou bych se chtěla ke sportům vrátit. Ráda vařím a jím, ale v nóbl restauracích mě nepotkáte, dávám přednost obyčejným hospodám, které mají svou osobitou atmosféru.