S penězi je nutné pracovat, samy o sobě funkci uchovatele hodnoty plní špatně díky růstu cen. Například pokud by byla následujících deset let inflace dvě procenta, tak z dnešních 100 000 korun byste za deset let měli něco málo přes 82 000 korun.

Pokud budeme počítat inflaci takovou, jaká byla v posledních letech, můžeme uvést i reálný příklad: Na nákup pořízený v roce 2000 za 100 000 korun, byste v roce 2016 potřebovali 138 903 korun. Průměrná meziroční inflace totiž mezi danými lety dosáhla hodnoty 2,07 %. Lidé, kteří mají peníze „zašité v polštáři", zažívají přesně tento případ, kdy jejich úspory ztrácí na hodnotě. Zjednodušeně řečeno: koupíte si za ně stále méně a méně.

Výnos ale není jediným kritériem, které sledujeme. Dalšími jsou bezpečí (riziko) a dostupnost (za jak dlouho se k penězům dostaneme). Tato kritéria společně tvoří vrcholy jakéhosi magického trojúhelníku, kde ovšem není možné maximalizovat všechny tři body současně. I když by to bylo pěkné, není možné dosáhnout maximálního výnosu při nepodstoupení rizika ztráty, a zároveň mít peníze kdykoli k dispozici.

Nejdříve peníze rozdělte podle potřeby dostupnosti

Rodinné finance je třeba rozdělit alespoň na 3 části – pohotovostní rezervu, středně dlouhé peníze a dlouhé peníze.

Pohotovostní rezerva slouží především jako okamžitě dostupná peněžní pomoc pro nenadálé výdaje typu oprava auta, nákup pračky nebo nutná finanční výpomoc v rodině. Tato záloha by měla být u lidí s průměrnými příjmy ve výši tří měsíčních platů. Na rodinu tak zhruba přes sto tisíc korun. Tyto peníze můžete mít uložené na spořicím účtu, kde se k nim zpravidla dostanete v řádu dnů.

Středně dlouhými penězi rozumíme sumu, kterou budete v horizontu 2–5 let potřebovat například k rekonstrukci bytu. U těchto peněz je zapotřebí zachovat jejich kupní sílu, to znamená alespoň pokrýt inflaci. Toho se dá docílit například investicí do konzervativních podílových fondů.

Dlouhé peníze pak jsou ty, u kterých je šance na reálný zisk a kde se vzdáváme likvidity a zaručeného bezpečí ve prospěch výnosu. K tomu používáme různé nástroje od bankovních produktů přes státem dotované produkty až po investice do podílových fondů. Toto je vždy důležité konzultovat s odborníkem, který vysvětlí základní výhody a nevýhody náročnějších finančních instrumentů.

Zdroj: OVB Allfinanz, a.s. ČR

Autor: Jiří Kovář, oblastní ředitel OVB Allfinanz