Žije tu, vychovala tu čtyři děti, pracuje v dětské ordinaci a slouží pohotovostní služby jako dětská lékařka v prostějovské nemocnici, a na Hané tráví i většinu svého volného času, nejraději s rodinou a blízko přírody. Ve svém nabitém programu si ale našla čas, aby si s námi popovídala o své kariéře a tom, proč se rozhodla kandidovat jako nezávislá do Senátu.

STÁT JE TU PRO SVÉ OBČANY

V celostátní politice jste se mnohokrát projevila jako velká bojovnice. Neměla jste někdy chuť s tím praštit?

Nebudu lhát, i takové chvíle přišly. Zejména když jsem narazila na faleš některých kolegů. Naštěstí nemám v povaze poraženectví. Obvykle se otřepu a jdu dál, protože vím, že za určité věci se prostě musí bojovat. Umlčet se nikdy nenechám.

Možná právě proto patříte mezi politiky k těm úspěšným. Na co jste hrdá?

S pomocí řady dobrých lidí se mi podařilo upozornit na nedostatečnou podporu, kterou stát poskytuje svým občanům v zahraničí. Zdaleka to není jen o pomoci české mamince Evě Michalákové a jejím dětem v Norsku. Ta se ale stala symbolem, díky kterému se mi současně podařilo zastavit některé šílené plány někdejší socialistické ministryně Marksové. Hodně času jsem věnovala práci pro seniory, prosadila jsem zvýšení odměn dlouhodobých pěstounů, kteří se nezištně starají o opuštěné a často nemocné děti, nebo prosadila opatření ve prospěch rodin. Průběžně jsem pomáhala i svému kraji. Už ani nespočítám, kolik schůzek jsem absolvovala s řediteli různých sociálních zařízení, škol a úřadů od nás z Prostějovska.

PODPOŘÍM RODINU A BEZPEČÍ LIDÍ

Připomeňme, že téma ochrany rodiny a dětí je Vám blízké také z profesního pohledu, protože jste dětskou lékařkou. A k lékařské praxi jste se vrátila i poté, co jste opustila politiku. Proč jste se rozhodla pro návrat?

Nelíbí se mi, kam směřuje politický vývoj a legislativa. Problémy ale vidím jinde než ti, kteří v Praze svolávají demonstrace do ulic. Vadí mi především zpochybňování přirozeného řádu věcí, tlak na změnu definice manželství jako výlučného svazku muže a ženy, osočování názorových oponentů a jejich nálepkování. A to velmi hrubé. Netajím se tím, že mám konzervativní názory a nebojím se je říkat. Ale člověk nemusí být hned konzervativec, aby neviděl, co se děje za hranicemi na západ od nás. Jestli něco lidé od politiků právem očekávají, pak je to zajištění jejich bezpečnosti, aby mohli v klidu žít a vychovávat své děti. Vedle rodiny a ochrany základních hodnot je pro mě právě bezpečnost důležité téma.

Takže není náhoda, že jste to byla právě Vy, kdo v parlamentu inicioval a prosadil usnesení odmítající kvóty na přerozdělování migrantů?

Je tomu tak. Jsou chvíle, kdy opozice musí umět podat ruku vládě v zájmu celé země. A udělala jsem to navzdory kritice, která se na mě snesla. Měla jsem tehdy za to, že parlament by se měl jasně vyjádřit a zaúkolovat vládu, aby se nepouštěla do sebezničujících kroků jako třeba Německo. To, co jsem tehdy otevřeně říkala  nakonec i prosadila, je dnes oficiální pozice vlády. Ale nemusí to tak být navždy. Proto je důležité, aby v Senátu seděly silné osobnosti, které by se v případě potřeby včas postavily na obranu zájmů České republiky.

Pokud dostanete důvěru, jak budete jako senátorka pomáhat svému volebnímu obvodu?

Senát funguje tak trochu jako komora regionů, každý senátor má ke svému volebnímu obvodu blízký vztah. U mě by to bylo stejné. Pomáhat budu dvěma způsoby. Náš kraj je krásný. Život místních lidí zásadně ovlivňují zákony, které bych jako senátorka měla možnost připomínkovat a měnit. Současně bych ráda dál pomáhala v konkrétních záležitostech. Někdy stačí místním starostům otevřít v Praze ty správné dveře nebo poradit. Sama jsem aktivní členkou Spolku pro obnovu venkova, s většinou starostů ve svém obvodě se dobře znám a denně se bavím s desítkami lidí o jejich starostech a potížích. Na Prostějovsku jsem doma a pro svoje voliče tu vždycky budu.