Bez jednoho roku dvacet let je příhodná doba ke zhodnocení, co se Vám v divadle povedlo.

Určitě. Není toho málo. Z provinčního divadla se podařila vybudovat Mekka kultury severních Čech. Díky skvěle vybudovaným osobním vztahům, vazbám a především kvalitnímu zázemí se nám daří nabízet divákům pestrou divadelní skladbu, kde své stabilní místo mají již i divadla, která běžně mimo svá domácí prostředí nevyráží. Namátkou můžeme jmenovat například vysoce kvalitní představení Její pastorkyňa v produkci Divadla Na Vinohradech, kde se v hlavní roli představila Dagmar Havlová.

To ale není jediné zvučné jméno…

Rozhodně ne. Můžeme připomenout vystoupení hvězd nejen českého operního nebe, mezi něž se řadí Magdaléna Kožená, Eva Urbanová, Dagmar Pecková, Peter Dvorský, Štefan Kocán, Gabriela Beňačková. V rychlosti si ještě vzpomenu na klavíristu Ivo Kahánka, houslisty Jaroslava Svěceného, Pavla Šporcla či Václava Hudečka. Nerad bych někoho vynechal, ale těch jmen byla za devatenáctiletou éru opravdu obrovská spousta, třeba hobojista Vilém Veverka. Vystřídaly se tu skutečně ty největší ikony ze všech žánrů kvalitní kultury.

A co ti méně známí?

Tak ti u nás samozřejmě svůj prostor dostávají také. Ať již regionální umělci, kde jinde by měli dostat příležitost než doma? Nebo i teprve začínající – děti a mládež. Podporujeme všechny, kteří se chtějí aktivně účastnit kulturního a společenského života.

A kdybyste měl ty téměř dvě desítky let shrnout obecně?

Bez nadsázky jsme změnili kulturní tvář Jablonce nad Nisou. Vychovali jsme si skupinu lidí, návštěvníků, kteří si rádi vychutnávají kulturu na té nejvyšší úrovni. Když se tak zamyslím, určitě velký podíl má na zvuku divadla fakt, že jsem dostal dlouhodobou příležitost. Že má divadlo stálé vedení, které se nemění po pár letech. Díky tomu jsme mohli kontinuálně pokračovat v započatých uměleckých projektech a navazovat na ně dalšími úspěšnými. To samozřejmě není jen moje zásluha, takový pokrok by nebyl možný bez divadelního ansáblu, vysoce profesionálního týmu, jež zahrnuje techniky, administrativu, propagaci, dramaturgii a v neposlední řadě také uvaděčky a šatnářky, které jsou dennodenně v přímém kontaktu s návštěvníky a dotváří obraz celého divadla. Rád bych všem svým spolupracovníkům poděkoval za nasazení, s jakým pracují i nad rámec v jiných divadlech běžných povinností.

To máte na mysli již tradiční každoroční festival Město plné tónů?

Mimo jiné. Ale když už jste ho naťukla, tak ano. V jiných divadlech mají přes léto prázdniny, u nás ne. Všichni zajišťujeme hladký chod a průběh festivalu, vzhledem k tomu, že velká část jeho produkce se koná pod širým nebem, sledujeme počasí, operativně hledáme náhradní řešení.

Stojí Vám to za to?

Stojí. Je úžasné ohlédnout se za uplynulými ročníky a sledovat, jak chodí čím dál více lidí, jaké se nám donášejí ohlasy, jak jsou lidé spokojení. Podařilo se nám přes letní měsíce oživit jinak až příliš poklidné město, přivést ke kultuře lidi, které by to dříve nenapadlo. Kouzlo Města plného tónů totiž spočívá v tom, že je svou programovou skladbou neuvěřitelně pestré a bez přehánění si v ní každý najde to své. Od dětí přes střední generaci až po seniory, od milovníků vyšší kultury až po vyznavače popového proudu.

Dvacet šest let vedete Dětský pěvecký sbor Vrabčáci.

Ano, to je obrovská radost. Kolikrát toho mám nad hlavu, jak se říká, padám na ústa, ale když vidím, s jakým nadšením děti ve sboru k práci přistupují, tak mě to hřeje na srdci. Ohromná vyčerpanost, která čas od času přijde, je vyvážena pocitem dobře odvedené práce. Nejde jen o jejich uměleckou činnost, je to zároveň i výchovná činnost. A je fajn vidět, že se najde ještě spousta dětí, které televizi, počítače a mobily vymění za smysluplnou činnost. A je lhostejné, zda se jedná o pěvecký sbor nebo sport. To vnímám jako velmi důležité. A dětská bezprostřednost a upřímnost je příjemnou stránkou mojí práce. Kromě toho je příjemné vidět také konkrétní výsledky. Například Lenka Konvičková. Ta naším sborem prošla a sbírá jeden úspěch za druhým. Třeba se stala vítězkou pěvecké soutěže Hvězdy nad Ještědem nebo se probojovala až do TOP 50 v jedné z řad Superstar. To není málo…

Co za výsledky, které Vrabčáci mají, vlastně stojí?

Kromě přípravy, dramaturgie a nekonečného nácviku koncertů jsou součástí také organizace zájezdů do zahraničí. Byli jsme například i v Mexiku či Americe. Přípravy trvají třeba i půl roku. Musíme je zabezpečit organizačně, finančně a umělecky. Ale vyplatí se to. Dětem to přináší nezapomenutelné zážitky. Ve sboru jde o estetickou činnost, tvořivou aktivitu vyššího řádu. Společně s dětmi vytváříme společenskou hodnotu.

A co Vám kromě pocitu z dobře odvedené práce vedení sboru přináší?

Na sboru jsem se vycvičil v manažerských dovednostech. Získával jsem organizační schopnosti, které jsem následně dokázal zúročit i v chodu divadla.

A teď se chystáte zúročit i své politické zkušenosti…

Ano, myslím, že uzrál čas, abych své politické aktivity posunul, jak se říká, o stupeň výše. Rozhodl jsem se kandidovat do Senátu.

Jaké zkušenosti konkrétně máte na mysli?

Od roku 1998 působím jako zastupitel statutárního města Jablonec nad Nisou, kde se od samého začátku věnuji práci v humanitní, logicky kulturní a také sociální a školské oblasti. Tato témata mi jsou blízká, jsem si vědom, že investovat invenci a peníze do volnočasových aktivit dětí má prostě smysl, mělo by to být pro společnost prioritou. To ale znamená, že ať již sport nebo kultura musí být dětem dostupné, respektive finančně pro jejich rodiče. Jsem proto rád, že v právě končícím volebním období se nám na městě podařilo stanovit pravidla pro rozdělování peněz organizacím, které se dětem věnují.

Působil jste i v nějakých konkrétních orgánech?

Ano, ať již ve školské či kulturní komisi nebo v kontrolním výboru. Zde jsem smysluplně mohl využít své odborné zkušenosti, dal jsem velké množství konkrétních podnětů, aby odbory magistrátu fungovaly lépe ve prospěch veřejnosti. Vše souvisí se vším. I to má podíl na stále se zvyšující návštěvnosti našeho divadla a zájmu dětí o pěvecký sbor.

Co Vaše působení v krajské politice? Berete to jako takový mezikrok mezi komunálem a Senátem?

Na Kraji jsem byl čtyři roky, působil jsem ve zdravotním a kulturním výboru. I to byla přínosná zkušenost, která mě posunula dál.

Máte toho na bedrech docela dost. Co Vás vede k tomu, abyste se ještě politicky angažoval? A navíc v ještě větší míře než doposud?

Každý člověk, který má touhu něco změnit, by se měl stát veřejně činným. Nestačí jen o tom mluvit a nadávat na politiky. Taky si myslím, že by do politiky mělo vstupovat více nezávislých osobností. Ty totiž mohou zajistit kontinuitu demokracie.

 

Infoblok:

Mgr. Pavel Žur

Jablonecký rodák, narozen 5. května 1966.

Po absolvování jabloneckého gymnázia úspěšně zakončil studium učitelství pro 1. stupeň základní školy a hudební výchovu na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.

Devatenáct let řídí Městské divadlo v Jablonci nad Nisou.

Dvacet šest let vede Dětský pěvecký sbor Vrabčáci.

Dvacet let působí jako zastupitel statutárního města Jablonec nad Nisou.

Čtyři roky působil v Zastupitelstvu Libereckého kraje.

V současné době kandiduje do Senátu ČR  za Jablonecko a Semilsko.