Dražba mlékárny proběhla v únoru roku 1992. Vlastníkem se tehdy stala společnost Zamilk, založená speciálně pro tuto příležitost. Záchrana mlékárny však byla pro nové majitelé velkým krokem do neznáma. Pořizovací částka značně převyšovala hodnotu podniku, který navíc nebyl v příliš dobrém stavu – pod komunistickým vedením mlékárna zchátrala, provoz i prostory byly značně zastaralé. O investicích do výroby si zkrátka mnoho let mohli v Chocni nechat jen zdát. Pokud měl mít tedy podnik šanci na přežití, bylo třeba jej modernizovat.

Nová spojenectví
Stavební i technická modernizace vyžadovaly značné investice. Když se však skloubí dobré jméno pomazánkových másel i jogurtu s lidmi, kteří dělají svou práci s láskou, vznikne kvalitní základ, na kterém je možné stavět. Prvním krokem k úspěchu bylo tedy v roce 1994 navázání spolupráce s firmou Meggle, jednou z nejvýznamnějších mlékáren v Evropě. S její pomocí pořídili Chocenští novou baličku jogurtů, zvýšili technologickou disciplínu a změnili některé pracovní návyky – spolupráce tak vynesla výrazný kvalitativní posun celého výrobní procesu.

Ve druhém kroku došlo k rozšíření spolupráce o výrobu termotvarohů. Třetí fáze měla poté obnášet výstavbu společné mlékárny na výrobu sprejových šlehaček a smetan do kávy. K realizaci projektu však nakonec nedošlo a spolupráce s Meggle v roce 2002 skončila. Vykoupené pozemky ovšem vniveč nepřišly, Choceňská mlékárna je využila k výstavbě expedičního skladu.

V nové rodině
Globalizace trhu však postupně nutila majitelé navázat spojenectví s dalším parťákem, který by jim pomohl obstát v konkurenci velkoobchodních společností. Proto v roce 2002 do příběhu vstoupila firma ACCOM, která se chopila kormidla a stala se majoritním vlastníkem. Choceňská mlékárna se tak stala členem velké rodiny ACCOM, ve které jí dělají společnost značky jako Bohušovická mlékárna, Bobík, Kapucín a řada dalších. A jak příběh mlékárny pokračoval? To si řekneme zase příště.