V této ministerské vizi je celá řada nejasností a chybných úvah, takže se dá říci, že je vlastně špatná. Ministerstvo vychází z toho, že k řešení bytové problematiky není potřeba nového zákona. MMR po vzoru Andreje Babiše říká: „Prostě to zařídíme“. Principy, které připravilo MMR jsou zhruba následující.

Ve státním rozpočtu budou pro tento účel k dispozici 2 miliardy korun ročně. Sazba na nájemné v sociálním bydlení bude 61,10 Kč na metr čtvereční, a to až do maximální velikosti bytu devadesátimetrového bytu. To v praxi znamená placené nájemné asi 3 500 Kč měsíčně.

Obnoví se výstavba nájemních bytů, přijme se „Národní investiční plán“, jenž zefektivní toky peněz, podpoří bydlení pro mladé, učitele, policisty atd. Podmínkou ovšem je, že v rámci této komunální výstavby bude postaveno okolo 20 % bytů pro bydlení dosud vyloučených skupin občanů.

Na pořízení sociálního bydlení novou výstavbou obdrží obce stoprocentní dotaci od Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB), tj. dotováno bude 20 % bytů, a tedy jedna pětina celkových nákladů výstavby. Na ostatní byty si obec může vzít zvýhodněný úvěr od SFRB, pokud nájemci budou z nízkopříjmové skupiny obyvatel. Anebo obce využijí běžný komerční úvěr od bank, jehož zúročení ale bude pochopitelně tržní.

Péče obcí o sociální bydlení nebude vázána povinností, ale bude prý v zájmu starostů. Ó, jak je to vlastně jednoduché. Netřeba žádného komplikovaného zákona…

Lepší řešení

Za peníze uvolněné ze státního rozpočtu se postaví každoročně pět set až sedm set bytů. No, to je ale tak pro jeden kraj. Podle – v roce 2014 provedené – odborné studie by potřebovalo sociální bydlení asi dvacet sedm tisíc rodin žijících v nevyhovujícím bydlení v ubytovnách. A to bylo v roce 2014. Dnes to může být třicet tisíc rodin i více a nepochybně další tisíce rodin žijí v naprosto nevyhovujících podmínkách v podivných bytech ve vyloučených lokalitách.

Pokud vezmeme v úvahu, že těch sociálních bytů se ze dvou miliard korun postaví řekněme sedm set ročně, což je 20 % celkového počtu, tak celkový počet podle těchto principů postavených bytů s využitím dvou miliard korun dotací se bude pohybovat někde okolo tří a půl tisíce bytů. My bychom ale potřebovali stavět v prvních letech nejméně deset až patnáct tisíc komunálních bytů ročně.

Inspirujme se v zahraničí

Jak na to? Před řadou let jsem viděl ve Velké Británii skvěle fungující systém výstavby komunálních bytů a chci s odborným týmem připravit návrh zákona o financování komunální bytové výstavby, který by vycházel z této osvědčené zkušenosti z Britských ostrovů. Obce by vytvářely neziskové společnosti pro bydlení a přidělovaly by jim zdarma pozemky na bytovou výstavbu komunálních bytů, se kterými by pak obce po jejich dokončení nakládaly.

Neziskové společnosti by si půjčovaly od komerčních bank dlouhodobé úvěry, například na dvacet let v rámci státního programu dohodnutého s bankami. A stát by dotoval z velké části jen úroky z úvěrů. To znamená, že by bylo možné za 2 miliardy korun postavit násobky oněch tří a půl tisíce bytů, s nimiž zatím počítá vize MMR.

Bydlení pro ty, kteří nedosáhnou na hypotéku

A anuita celého takového projektu by byla splácena přijatým nájemným, které by mohlo být na úrovni, se kterou počítá i vize MMR. Prostě, proč vymýšlet věci, které jinde již velmi dobře fungují, a je možné využít tyto zkušenosti k přípravě příslušného zákona. Jsem přesvědčen, že po přijetí zákona o financování komunální bytové výstavby na mnou uvedených principech by mohlo být do tří až čtyř let obcemi stavěno deset tisíc nových komunálních bytů, které by uspokojovaly poptávku těch, kdo prostě na hypotéční financování nedosáhnou.

A ceny nájemného v těchto bytech by zpětně a pozitivně  působily na vývoj cen nájemného v celé zemi a ve všech vlastnických formách bydlení (působily by na jejich snižování).

 

Jiří Paroubek, nezávislý kandidát na senátora ve volebním obvodě Ostrava-město