Tatry jsou naše srdcovka. S manželkou říkáváme, že kdo si jednou zamiluje pohledy na tatranské štíty a doliny, nikdy se mu nepřejí. V létě si je už může vychutnávat dosyta i ten, kdo právě nemá kondici mladíka. Zdola až úplně nahoru, pohodlně a zábavně.

Přesně tak si je užívala i naše rodinná parta. My, stále svěží senioři, naši mladí a jejich potomstvo. Počáteční obavy z toho, jak sladíme naše tatranské zájmy a možnosti, rychle pominuly. 

Plesání duše

Což tak se Tatrami pokochat nejdřív netradičně, z hladiny Štrbského plesa? Můj návrh se setkal s nadšením, i když syn mě upozornil, že o netradičnosti se moc nedá mluvit. Vždyť člunkování na plese je atrakce, jejíž historie sahá do předminulého století. Dobře, že se ji před deseti lety podařilo obnovit. To ticho, které jemně ruší jen údery vesel o hladinu a kolem samá krása sytě zelených jehličnanů, nad nimiž se k nebesům tyčí mohutná skaliska. Hotová poezie, pro všechny. Dokonce ani věčně nezbedná vnoučata téměř nedýchala. Den D nás však ještě čekal. 

Nádhera výšek

Jdeme na výpravu k Dědovi, vyhlásil jsem u snídaně denní program. Ty tu nějakého znáš? Vnoučkova otázka nás rozesmála. Tak nazývají Lomnický štít, vysvětluji. Doufám, že ne po vlastních, ptá se mě opatrně na reálnost nápadu syn. Ano, ale zvládneme to, všichni, mrknu na něho. Když jsme se vydali k pozemní lanovce ve Starém Smokovci, pochopil. Z Hrebienku, kam nás vyveze, se přece po chodníku Tatranské magistrály dostaneme nenáročnou turistikou na Skalnaté Pleso, velkému Dědovi přímo pod nohy. Vykročili jsme a volným krokem jsme za dvě hodinky dosáhli první cíl. Cestou jsme si užili nádherné výhledy na doliny i štíty, hotová pastva pro oči i duši. Naše nejmenší hnala vpřed vidina dalšího dobrodružství, vždyť na Skalnatém Plese měli slíbené hry ve Sviští krajince a zábavné i naučné putování Tatranskou divočinou u jezera.

Top výhledy

My starší jsme se zatím vydali za vzpomínkou na Měděnou věž. Kultovní film natáčeli v místech, které lze krásně vidět z místa kousek nad vrcholovou stanicí sedačkové lanovky v Lomnickém sedle, ve výšce téměř 2200 metrů. Třebaže to byly opravdu úžasné pohledy, skutečný vrchol nás teprve čekal. Vrchol zážitků na Dědově čepici. Už samotná jízda unikátní visutou lanovkou na Lomnický štít je zážitek. Krása, která se naskytne při pohledu z teras úplně nahoře, se však nedá popsat. Celá sbírka štítů a dolin, podhorské louky a dědinky ležící desítky kilometrů daleko. Prostě fascinující zážitek pro všechny.

Adrenalin s kopce

Když jsme spokojeně v pohodlné gondole klesali dolů k Tatranské Lomnici, ze zasnění mě probral syn. Teď máme překvapení my pro vás, šibalsky se usmívá. Na mezistanici Štart jsme nepřestoupili na další lanovku. Dva a půl kilometru klesání jsme si řádně užili za řídítky horských kár. Věk nehrál roli, zase jsme byli všichni rozdovádění mládežníci. Při večerním posezení na terase v stylovým Humne jsme se shodli - Tatry jsou opravdu parádní hory zážitků.