V rámci akce Teribear hýbe Mladou Boleslaví všech 3001 běžců společně naběhalo a nachodilo celkem 25 572 kilometrů a o osm a půl tisíce překonali své pražské kolegy, kteří ten den, 12. září od 10:00 do 18:45 hodin pro červeného medvídka běželi v Praze. Každý kilometr pak ocenila ŠKODA AUTO částkou 20 korun.  Celkem se tak v rámci akce vybralo symbolicky dorovnaných 555 000 korun. Ty budou rozděleny mezi dětské domovy v Mladé Boleslavi, Potštejně, Holicích a Broumově. Mezi běžci byla i světoznámá modelka a zakladatelka nadace Tereza Maxová.

Říká se, že dva dělají pár. A vy jste s vaší nadací párem již magických 22 let. Kde vznikl ten první impuls?

Tím impulsem byl rok 1996, kdy jsem byla u maminky a dostávala se ze zápalu plic. Člověk si vždy, kdy mu je nejhůř uvědomí, jaké má štěstí, když se má možnost vrátit domů. V té době jsem se rozhodla, že pomůžu dětem, které domov nemají. Zalistovala jsem ve Zlatých stránkách, kde jsem narazila na kojenecký ústav v Praze Krči. A jeho návštěva byla hlavním impulsem pro založení nadace.

 A jaké byly její začátky?

Bylo to v době, kdy charitativní činnost v Čechách byla ještě v plenkách a vlastně nikdo nevěděl, co obnáší. Ani já ne. Nejdříve jsem to zkusila coby sestřička v kojeneckém ústavu, ale moc nápomocná jsem nebyla. Tak jsem se vrátila k tomu, co mi šlo nejlíp a využila jsem svého jména, kontaktů a financí, aby se pomohlo dětem. A tak to celé začalo. Nejdříve se koupila sanitka a po povodních v roce 1997 se naše pomoc od jednoho kojeňáčku rozšířila celostátně. Myslím si, že i díky nadaci se o této problematice začalo více hovořit.

Jak se za tu bezmála čtvrt století změnily kojenecké ústavy a dětské domovy?

Dříve tyto ústavy trpěly hlavně materiálně a nedostatkem pozornosti. To se rozhodně zlepšilo. Co se nezměnilo je, že tu stále spoustu dětí vyrůstá bez rodiny, strádají po citové stránce a mají zhoršený start do života.

Avšak i ten se vaše nadace pokouší zlepšit. A to i společně s červeným medvídkem Teribearem. Kdy ten vlastně přišel na svět?

Na svět přišel při mých cestách, kdy jsem uvažovala, jak ještě více dostat charitu do každodenního života. Byla jsem zrovna v New Yorku, kde Bono z U2 začínal s úžasným projektem „RED – do the RED thing“.Výtěžek z prodeje určitých produktů v červené barvě šel na charitu. Ta myšlenka mě nesmírně zaujala a oslovili jsme pár marketingových guru – jako pana Miro Lukáče, pana Šebesťáka a Havelku, abychom to mohli rozjet i u nás. Do toho jsem někde zahlédla obraz medvěda a uvědomila si, že s medvídkem má spousta lidí spojené dětství. A tak přišel na svět ten dětský hrdina, který je však multifunkční a díky němuž se i lidé stávají hrdiny pro potřebné.

 Takže jeho první krůčky byly v New Yorku. A kdy začal běhat?

Běhat začal o něco později, kdy jsem se zúčastnila akce No Finish Line pro děti postiženými virem HIV v Monaku, kterou zaštiťuje princezna Stefanie.  Tím jsme se inspirovali, neboť jsme chtěli  zapojit nejširší veřejnost a převyprávět jí příběhy těžce zkoušených dětí. Říci lidem, že naše nadace už není jen o jednom kojeňáku, ale že ta problematika je mnohem širší a je třeba dál pomáhat. A tak přišla na svět akce Teribear hýbe Prahou i Mladou Boleslaví, kdy lidé mohou udělat něco dobrého pro sebe, ale svojí solidaritou a kilometry pomoci těm, kdo to potřebují. Díky konkrétním příběhům můžeme i přiblížit celou problematiku a oni můžou běžet s pocitem, že vědí, kam jejich pomoc putuje. 

 Čekala jste, že se z ní za těch pár let stane takováhle velká akce?

Ze začátku jsem opravdu netušila, že se z toho stane takový fenomén. Ale jsem za to moc ráda. A je to důkaz toho, že je český národ solidární.

 Pomocnou ruku přidala i společnost ŠKODA AUTO. Jak toto spojenectví vnímáte?

Byla jsem moc ráda, když pan Bohdan Wojnar nedávno řekl, že už máme za sebou krásný osmiletý vztah.  ŠKODA AUTO je velmi silný partner, kterého si moc vážím. A vážím si i toho, že nepomáhá pouze finančními prostředky, ale že zapojí i své zaměstnance. Pana Wojnara a Seemanna potkáte s jejich rodinami na trati téměř každý den.