S velkou omluvou ke všem, co tento text budou číst jsem musel uvést skutečnosti o mé práci v Sokolově. O projektech které nevznikly za Vaše daně využívané radnicí, ani z dotací EU, ale ze soukromých finančních zdrojů. Musel jsem to udělat, abych se jednoznačně odlišil od těch, o kterých budu dále psát. 

Zde uvádím několik realizací projektů, které vznikly pouze díky mé práci a za peníze ze soukromých zdrojů, tedy za peníze mé a investorů, které jsem do Sokolova přivedl. Vymístění ČSAD z centra Sokolova včetně demolice a odstranění ekologické zátěže, výstavba Tesca a obchodního centra, velkoprostorové parkoviště s možností neomezeného využívání občany Sokolova, revitalizace ulice M. Majerové včetně sítí, chodníků a parkovacích míst, výstavba 2 kruhových objezdů - ulice K. H. Borovského Sokolov, likvidace chemické čistírny a vzniklé ekologické zátěže na Michalu, revitalizace a vybudování centra služeb a obchodu  v bývalém areálu Pozemních staveb Vítězná. Z jiných oblastí vybudování Fitness Birell, dětského centra Sluníčkov, ordinace zvěrolékařky a mnoho dalších provozoven sloužících pro občanskou vybavenost a lepší život nás všech. Tyto a jiné projekty za mnou zůstávají. Zapomněl jsem na lavičky, ty už jsem vybudoval taky.

Uvedl jsem pouze některé věci, vynechal jsem sportovní úspěchy a ocenění mnou sponzorovaných sportovců a klubů. Nechci a ani se v sebemenším nemohu měřit s činností SUAS pro Sokolov, který asi v republice nemá obdoby. Ale to, co předvádí předvolební radnice je smutný příběh dnešních dnů. 

 Tento text jsem původně nechtěl vůbec psát. Donutila mne k tomu dvě veřejná setkání s občany města Sokolova. Lidé se ptají na věci, o kterých lidé s naplněným vlastním egem moc mluvit nechtějí. Za to je s oblibou prezentují úplně jiní lidé, tedy ti, kteří mají ve své životní cestě pouze torza připomínající úspěch. Pokud někdo řekne, že to vše, co tady říkám, jsem bez radnice nemohl udělat, tak souhlasím. Většinu všech těchto iniciativ jsem prohádal a zrealizoval s člověkem, který sice stojí svým politickým myšlením úplně na druhé straně názorového spektra, ale drží slovo a je to chlap s vlastním rozumem. Byl i jediný z radnice, který se mnou šel Divadelní ulicí, když hořely popelnice a bylo docela zle. Jaromír Dvořák. 

Baví mě komunální politici, kteří za každou cenu využijí každé možnosti, vytvořit pro společnost zdání své vlastní úspěšnosti a pracovitosti. Pod heslem: "Co všechno už jsem pro Vás udělal." jsou schopni, bez studu prezentovat práci jiných jako svou vlastní, jako něco mimořádného, co pro nás vykonali. Nedávno mi řekl představitel krajského úřadu: "Josefe proč tě to zaráží, vždyť oni nic jiného neumí." Dal jsem mu za pravdu a pustil to z hlavy. Celá myšlenka se mi vrátila při setkání s lidmi z Michalu. Najednou jsem si uvědomil starou pravdu, že podprahová informace je velice důležitá a vytváří lidský názor. Jasno mám v tom, že z pohledu těch, co křičí "To já" je značně pokřiven smysl slova "Já“. Podle mého názoru, aby někdo mohl říci "Já jsem udělal" musí splnit aspoň některou z následujících podmínek. Buď to dělá za vlastní peníze, nebo nad rámec svých pracovních povinností ohodnocených mzdou ve svém volném čase. A aby mohl říct „Já jsem pro Vás udělal“, tak výsledek musí mít navíc celospolečenský užitek. Mám důvodnou obavu, že tyto podmínky pro vyjádření nějak nejsou naplněny.

Jako příklad uvedu obyčejnou lavičku. Kolik oslavných článků a fotografií se publikuje. Kolik slz dojetí se uroní. Ale co ti, kteří jsou na těch fotografiích udělali nad rámec své pracovní povinnosti a své mzdy a kolik do té lavičky dali svého volného času nebo svých peněz? Ještě odpudivější jsou další témata. Zařízení města udělá akci třeba pro seniory. Všichni pracují, zařizují a snaží se, aby mezigenerační solidarita nebyla jen slovo. Když je hotovo, přijdou politici, vezmou trička, nechají si udělat fotku, napsat článek a mají vyděláno. Když bych i toto pominul, tak je ale opravdu velice smutný příběh, že ani tu ředitelku, která všechno zařídila, byť v rámci svých pracovních povinností, na tu fotku nevezmou. Proč taky? To přeci „MY“. Sundáme trička a jdeme se fotit zase jinam. 

 Výborné je také vetřít se a být u toho, když se veřejně prezentuje práce soukromých investorů, místních patriotů, kteří ve své iniciativě a s velkým srdcem dělají celospolečensky významné věci pro region. Zkrátka budu u toho, budu na fotce, prostě já pro Vás. V posledních dnech jsem dokonce zaznamenal nové heslo těchto surfařů na vlnách úspěchů, práce a aktivit jiných a to je: "Byl jsem u toho". Tato novinka vetření se někam, už je v mých očích opravdu tak ponižující, že se k ní dál nebudu ani vyjadřovat. 

 

 Josef Zickler

Poslední dobou jsem začal více přemýšlet o lidech kolem sebe a všímat si věcí, které mi dříve unikaly. Bude to asi věkem a tím, že jsem se srovnal sám se sebou. Jsem opravdu velice rád, že jsem do těchto voleb šel. Tolik možná nepříjemné pravdy, kterou jsem začal vnímat, mi za to stálo. Moje kandidatura se rovná mé účasti ve výběrovém řízení, které řídíte Vy, voliči. Jak rozhodnete, tak bude. V žádném případě nebudu zklamán, je to pouze otázka nabídky a poptávky. Spíš se ptám sám sebe, zda jsou ostatní kandidáti na úspěchu ve volbách opravdu tolik závislí, že si občas neváží ani sami sebe. Ony totiž ty volby skončí, druhý den normálně vyjde slunce a život jde dál. Někdo půjde do fabriky, někdo do kanceláře, někdo bude shánět práci a já konečně splním to, co jsem před svým vstupem do politiky slíbil své rodině. Toto není agresivní kampaň, ale realita dnešních dnů.

 Josef Zickler